Kamerové systémy připojené přes internetovou síť jsou v současné době dvousečnou zbraní. Mají totiž své příznivce, ale také velké množství odpůrců. Využívat kamery pro zvýšení bezpečnosti na veřejných prostranstvích a v interiérech budov je skutečně ošidné a pochopitelně zneužitelné. Někteří citliví lidé navíc varují před „big brother“ – velkým bratrem, jehož fluidum celý svět pomalu, ale jistě zahaluje do čehosi nepříjemného, co se vymyká lidské kontrole.
Databáze evidující miliony tváří
Ve Spojených státech je rozeznávání lidské tváře pomocí kamer běžnou praxí, dokonce údajně existuje databáze, evidující více než 115 milionů obyvatel této země. Na veřejnost prosákly informace, že tímto způsobem byly identifikovány osoby, které organizovaly demonstraci Black Lives Matter.
Kamery na letišti, na nádraží, v parku
Kamerové systémy jsou naprosto běžné na všech letištích průmyslově vyspělých zemí. Výjimkou není ani ruzyňské letiště a nedá se říci, že by instalované kamery pasažéry dokázaly uchlácholit, že jsou v bezpečí, a že jim nehrozí žádné nebezpečí. Však mnozí z nás ještě pamatují pražské letiště z přelomu 80. a 90. let, kdy nebylo tak rozsáhlé, kamery v té době v areálu letiště neexistovaly, a lidé se tu cítili mnohem bezpečněji, než dnes.
Kamerové systémy vzájemně propojené síťovými aplikacemi se montují i v nádražních budovách a dokonce i v městských parcích. Mnoho lidí si na něco takového zvykne a přijímá tato opatření jako nezbytnou součást života, a přitom si neuvědomují, že se ocitají v kleci. Na pódiu pod dohledem orgánů státní moci. Odvrácenou stranou mince kamer je také obrovské riziko jejich zneužití. Je to přece jen technika a vždy záleží na tom, komu se dostane do rukou, a jak silná budou legislativní opatření. Přitom právě děr v legislativě a v reálném světě využívají různé zločinecké živly a technika jim v tom může efektivně vypomáhat.
